Kóta 8000

Žalman

1:Na Dsamý vrchol Gpohoří a Dsil,
stoupal jsem Dmaj7tenkrát úctou shrbeAm7ný,
a horským Hmtichem duši ohluF#mšil,
tím, kterým Gmluví led a kameAny.
2:Snesl jsem dolů všechny kosti svý,
srdce jsem nechal někde nahoře,
mám v sobě smutek řeky divoký,
který se ještě nechce do moře.
R:HmHeja heja heja, heja heja heja Dhej.
Hmheja heja heja, heja heja heja Dhej.
Hmheja heja heja, heja heja heja Dhej,
Aheja heja heja, heja heja Hmhej.G  D 
3:A tak se vracím po závěji let,
nemocný touhou ještě jedenkrát,
jak horský orel kroužit naposled,
mám duši starou duši napořád.
4:Tak málo vzduchu, tolik jehel v něm,
rampouchy prstů nelze zadýchat,
do kraje duchů živí vstupujem,
do našich útrob zakousnul se chlad.
R:Heja heja heja ...
5:Všichni ti mladí, s kterými jsem šel,
mají dech těžký krok za krokem jdou,
a svaly se jim mění na ocel,
jen moje cesty dál už nevedou.
6:Moh' bych se vrátit ještě třicet let,
jak líná řeka plynout do moře,
jenomže lidi dneska naposled,
mám šanci umřít takhle nahoře.
R:Heja heja heja ...
7:Dotknu se skály čelem tvářemi,
a zavřu oči se vším smířený,
než usnu spánkem, k kterém zdá se mi,
že jsem se změnil v horské kameny.
8:Tak málo vzduchu, tolik jehel v něm,
rampouchy prstů nelze zadýchat,
do kraje duchů živí vstupujem,
do našich útrob zakousnul se chlad.
R:Heja heja heja ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:53:48.503+00:00
Výsledky hledání: